Kdysi bylo mnohem více základních škol praktických a speciálních než nyní, tenkrát se místo názvu „základní škola praktická“ používalo „pomocná škola“ a místo „škola speciální“ se používalo „zvláštní škola. Dokonce v běžných základních školách byly tak zvané vyrovnávací třídy. Chodily do nich děti se specifickými poruchami učení a bylo jich ve třídě méně. Nyní je inkluze. Takže do běžných základních škol jsou zařazované děti s jakýmkoli nadáním, sociálním zázemím, poruchami učení, chováním, jakýmkoli nadáním. 

Jde o to, aby se děti, které nejsou tak intelektuálně nadané a mají například snížený intelekt, nebo mají nějaké postižení, aby se nevyčleňovaly ze společnosti běžných dětí. Aby se děti naučily vzájemné toleranci a pochopení. K dětem, které z nějakého důvodu potřebují asistenta pedagoga, je jim přidělen. K tomu, aby ho mohli mít, musí rodiče s dítětem navštívit pedagogicko – psychologickou poradnu. Asistentka pedagoga pomáhá dítěti s úkoly, může si ho na některé hodiny vzít stranou, podle potřeby s ním spolupracuje. Nemá vystudovanou pedagogiku, má ale kurz pro asistenty pedagoga. Dítě může dostávat lehčí úkoly, záleží na jeho znevýhodnění. Rodiče ale nemusí dávat dítě na běžnou základní školu, ale na speciální třeba pro děti s mentálním postižením, pro nadané děti, pro děti se zrakovým sluchovým, či jiným postižením či znevýhodněním. Některé základní školy mají třeba i třídy pro děti s autismem.

Nevýhodou inkluze je začlenění do kolektivu, někdy mohou nastat problémy. Pak je zde i finanční stránka. Znevýhodněné dítě, které chodí do běžné základní školy, je dražší, než kdyby navštěvovalo nějakou speciální školu. Dítě, které je nějak znevýhodněné, může mít třeba i nižší sebevědomí, uvědomuje si, že není s ním něco v pořádku, že třeba látku nezvládá. Je třeba si uvědomit: Není lepší, když slepé či hluché dítě chodí do speciální školy pro něho určené? Nebo když má těžké mentální postižení? Když je autista? Pro autisty není moc vhodné, když je ve větším kolektivu běžné třídě, kam může chodit až třicet dětí.