V určitém věku se naše ratolest začne dožadovat menšího obnosu peněz poskytovaného v pravidelných časových intervalech. Řeč je o kapesném. Většinou se tak stává s nástupem na základní školu, kde si děti vzájemně vyměňují informace o tom, kdo má kolik peněz a cosi za ně pořídí. Samozřejmě žádné dítko nechce být pozadu a doma nám okamžitě poreferuje, kolik že ten Toník má kapesného. Dalším okamžikem, kdy si náš potomek uvědomí, že má potřebu vlastnit nějaký obnos peněz, nastává opět ve škole. Tam z valné většiny bývají umístěny automaty na pití nebo svačinky, v mnohých školách jsou také bufety. A rohlík se sýrem z domova rozhodně není cool. Takže se dostáváme k otázce, kolik budeme našemu dítěti dávat kapesné a jak často?

Finanční zodpovědnost dítěte

Před jakýmkoliv rozdáváním peněz se zamysleme nad tím, zda zná naše dítě hodnotu peněz, zda si uvědomuje, kolik co stojí. Napovědět nám může například situace, kdy dítě dostane nějaký obnos peněz k narozeninám nebo svátku od prarodičů. Šetří si finance na něco hodnotnějšího? Běží hned do nejbližšího obchodu pro slané brambůrky?

Kolik a jak často?

Další aspekt, který musíme pečlivě zvážit je, kolik peněz jsme dítěti ochotni a schopni poskytovat. Je jasné, že jiná situace je u žáka první třídy, který má peníze většinou na svačinky a jiná situace nastává u studenta střední školy, který peníze využije i jinak. Ujasněme si, jak často chceme dítěti kapesné vyplácet. Nejspíš nejčastější, ale i nejvhodnější variantou je kapesné týdenní. Malé dítě je schopno si plánovat výdaje na krátké časové rozmezí. U větších dětí, spíše u středoškoláků lze úspěšně zavést i měsíční kapesné. Finanční zodpovědnost je v tomto případě větší.

Dopřejme našim ratolestem pravidelně určitý obnos peněz, aniž bychom úzkostlivě kontrolovali, za co je utrácí. Malé dítko žmoulající v ruce pětikorunu zažívá pocit důležitosti, ale i zodpovědnosti. Učí se, jak s penězi zacházet. A tato investice se nám, rodičům, jistě jednou v dobrém vrátí.